Několik kritických poznámek k ateizmu.

Materialisté  nám stále předkládají ateizmus jako vědecký světový názor. Tento názor vycházející z osvíceneckého realizmu 19. století nemá již v současné době, kdy dochází ve vědě k  převratným objevům, dostatečné opodstatnění. 

Tato stránka je reakcí na ateistický web – Holbachia, uveřejněný na adrese: http://www.sweb.cz/holbachia// , kde je možno se s celým dokumentem seznámit.

 

Ateisté s oblibou označují svůj světový názor za vědecký a racionální ačkoliv je zřejmé, že svoje názory opírají o výsledky vědeckého výzkumu 18. a 19. století, kdy zavládlo přesvědčení, že lidé vše podstatné již objevili a je jen otázkou času, kdy pro nás ve světě již nebudou žádná tajemství. Newtonova fyzika, Darwinova vývojová teorie ap. byly a do jisté míry zůstávají do dnešní doby úhelnými kameny materialistů, kteří společně s vírou ve „věčnou“ hmotu si vytvořili svůj názor na vznik a vývoj světa. Ještě dnes si můžete přečíst na výše uvedeném ateistickém webu, v části slovník, pod heslem „kreacionismus“, že podle židů a křesťanů musel být svět stvořen z ničeho což je protilogičnost (protože z ničeho nemůže nic vzniknout). Zdá se, že nejenom v této oblasti zaspali ateisté jedno století vědeckého vývoje a jejich odvolávání se na „vědeckost“ jejich světového názoru zní velice nevěrohodně. V průběhu dvacátého století přinesla věda řadu důkazů,  že za vznikem a vývojem našeho světa včetně života v něm, musí být vyšší inteligentní bytost, která nás přesahuje v čase i prostoru.

Ještě na začátku dvacátého století, když se mladý student Max Planck (jeden ze zakladatelů kvantové fyziky) rozhodoval, zda se má věnovat fyzice jako své životní dráze, varoval ho jeho třídní profesor, že v této vědní oblasti je již vše podstatné objeveno a že stráví svůj život jen zpřesňováním fyzikálních konstant. Dnes po stu letech zjišťují kvantoví fyzici, že stojí na prahu neznáma a vyjadřují se skepticky k tomu, jestli je lidstvo vůbec schopné vše pochopit.

 

1.      Vznik vesmíru.

 

   Podle nejnovějších fyzikálních představ se skutečně vesmír zrodil z ničeho a společně s hmotou vznikl i prostor a čas. Stalo se to zhruba před 13,7 mld let a obecně je této jev označován jako velký třesk. Není mi známo, jak se s touto skutečností vyrovnávají ateisté, ale pro nás teisty (věřící) je to jen potvrzením našeho názoru, který máme již několik tisíc let.

 

2.      Vytvoření podmínek pro vznik života.

 

   Již delší dobu poukazují kosmologové na tzv.“jemné naladění“, které provází vesmír v různých stadiích vývoje, bez kterého by byl vznik života ve vesmíru nemyslitelný. Ukazuje se totiž, že i zcela nepatrné změny ve fyzikální stavbě vesmíru by měly katastrofální důsledky pro možnost existence života. Seznam podmínek, které jsou nezbytné k tomu, aby ve vesmíru vznikl život se neustále rozšiřuje a upřesňuje.

 

   Tato problematika je pro nás, kteří se nezabýváme fyzikou a kosmologií velmi složitá. Uvedu proto jen jeden příklad z knihy Jiřího Grygara -„Vesmír jaký je“: „ Podíváme-li se do tabulek elementárních částic, zjistíme, že hmotnost protonu je přibližně o 1 promile menší než hmotnost neutronu. Kdyby však tento rozdíl byl pouze třikrát menší, nemohly by se neutrony spontánně měnit na protony, takže většina jaderných přeměn prvků by se neuskutečnila. Kdyby byl naopak neutron třeba jen o 1 promile méně hmotný než proton, rozpadly by se protony na neutrony a ve vesmíru by nevznikla vůbec žádná atomová jádra!“

   Kdyby byla interakce o něco slabší, než je, nemohly by vybuchovat supernovy a obohacovat tak mezihvězdný prostor o těžší prvky, včetně uhlíku. Kdyby však byla o něco silnější, k výbuchům by rovněž nedocházelo. Velikost slabé interakce je tedy právě taková, aby supernovy vybuchovat směly. Tím je zaručen chemický vývoj vesmíru. Uvědomíme-li si, že tyto podmínky vznikaly ve velmi ranném stadiu vesmíru při jeho rozpínání a chladnutí, uvědomíme si zřetelně, že již tehdy bylo rozhodnuto o tom, že ve vesmíru život bude.

 

   V těchto příkladech by bylo možno pokračovat téměř bez omezení. Stále přesvědčivěji se při tom zjišťuje, že vesmír má fyzikální vlastnosti zcela jemně vyladěné pro možnost existence inteligentních bytostí, nic nebylo ponecháno náhodě. Toto poznání pobuřuje některé filozofy, protože vyúsťuje v závěr, že vesmír má od počátku zabudován účel zajistit podmínky pro vznik a vývoj života v jeho inteligentní formě. 

   Pro nás laiky to výstižně vyjádřil Albert Einstein příměrem, že pravděpodobnost náhodného vzniku života je zhruba táž, jako možnost, že se výbuchem v tiskárně pečlivě vysází a vytiskne slovník cizího jazyka. Tak nepatrnou pravděpodobnost ponechal Einstein náhodě pro  vznik života a to ve své době nemohl mít současné znalosti o složitosti struktur DNA, které pro vznik života hrají rovněž rozhodující roli.

   Skutečně nevím, co vede ateisty k tomu, aby setrvávali na svém názoru a věřili v tak absurdní nepravděpodobnost náhodného vzniku života.

Náhodu totiž není možné dokázat, v tu je nutno věřit.

 

3.      Vznik života.

 

   Dnes je pro většinu z nás známé, že vznik života je v přímé souvislosti se vznikem DNA. Tato převratná skutečnost byla zjištěna až v 60. letech minulého století, takže klasikům materialismu a evolucionismu nemohla být známá. Tento objev je převratný nejen pro biologii, ale i pro filozofii a podnítil dokonce současnou novou formulaci klasického teologického důkazu o Boží existenci.

 DNA je tak výkonná, že veškeré informace potřebné ke specifikaci tak složitého organismu, jako je člověk, váží méně než několik tisíc miliontin gramu a zabírá menší prostor než okem viditelná tečka. Přitom se jedná o informace, které jsou mnohonásobkem celých třiceti svazků díla Encyclopedia Britannica. Od objevu kódu DNA víme, že u zrodu života je jazyk, tj. soubor pokynů a to nesmírně složitých. V materialistickém pojetí se kód DNA redukuje na pořadí jeho bází a jeho vznik se připisuje fyzikálně chemickým silám působícím mezi jeho stavebními prvky.

   První pokusy formulovat mechanistickou teorii vzniku života se opíraly o náhodu, o nahodilé interakce chemických sloučenin v teplém jezírku v době počátků země. Vzhledem k složitosti i té nejjednodušší molekuly DNA byl její náhodný vznik samozřejmě vysoce nepravděpodobnou událostí. Materialisté však doufali, že dodáním nesmírně dlouhých časových úseků tuto překážku zdolají.

 

   Na sympoziu konaném v r. 1966 ve Wistarském institutu ve Filadelfii však účastníky dostihla počítačová revoluce. Za použití vysokorychlostních počítačů matematici simulovali náhodné procesy a výsledek byl šokující. Počítače ukázaly, že pravděpodobnost vzniku života náhodnými procesy je bez ohledu na m n o ž s t v í č a s u v podstatě n u l o v á.

 

   Nyní materialisté spoléhají na nějakou samoorganizační sílu uvnitř hmoty, vycházející z čistě fyzikálních a chemických sil. Poukazují např. na krystaly solí nebo sněhovou vločku, jejíž složitý vzorec je působivou ukázkou řádu v přírodě. Na jejich tvorbě není skutečně nic záhadného. V roztoku se atomy (nebo ionty) volně vznášejí, když narazí však jeden na druhý, mají tendenci vklouznout do určité polohy a vrstvit se v uspořádaném vzorci. Materialisté argumentují, že podobnými procesy lze vysvětlit i vznik života. Mezi vločkou sněhu či krystaly solí a molekulou DNA je však nesmírný rozdíl. Jejich struktury se  totiž neustále opakují, zatím co pořadí bází v molekule DNA nemá vůbec žádné pravidelné schema, protože se jedná o informace. Molekuly nesoucí informace vykazují organizační strukturu, kterou nelze vysvětlit materiálními silami. Stejně jako u informací vytvořených lidmi nemůžeme odhalit organizační strukturu, tj. například ani po přečtení celé encyklopedie nemůžeme odvodit jak bude přesně znít poslední odkaz, stejně tak nemůžeme ani po přečtení celého genomu u jednoduchého jednobuněčného organizmu odvodit poslední informaci. U informací které jsou dílem inteligentních bytostí to prostě nelze.

 

   Této skutečnosti si nemohl nepovšimnout ani významný britský filozof Anthony Flew, který byl více než půl století jedním z nejpozoruhodnějších zastánců ateizmu a s jehož četnými vědeckými díly se můžete seznámit v kterékoliv univerzitní knihovně na světě, i zde na internetu najdete statisíce odkazů. A. Flew, který během své dlouhé akademické kariéry předložil řadu ateistických vědeckých argumentů, nyní, ve svých 81 letech, dramaticky změnil svůj názor a uznal, že je možné pomocí vědy dokázat existenci Stvořitele. Na videoprezentaci při konferenci v New Yorku na konci roku 2004 řekl, že „biologické výzkumy ukázaly neuvěřitelnost uspořádání, které je třeba ke vzniku života - ten nutně musel být ovlivněn vyšší inteligencí“. V rozhovoru pro Associated Press pak dodal, že se v životě vždy řídil Sokratovým heslem: „Následuj zřejmost, ať už vede kamkoliv“.   Nemyslím si, že A. Flew bude mít mezi svými žáky mnoho následovníků. Nicméně svým obdivuhodným postojem nám všem sdělil, že i mimořádně vzdělaný a inteligentní člověk může být ateistou, avšak nemusí jim zůstat až do smrti.         

      

 

   V Moravských Budějovicích  2006.