Přepych a nádhera katolických chrámů.

Někdy prožívám při přenosu církevních slavností z Vatikánu smíšené pocity, když vidím tu obrovskou nádheru a pompéznost. V tom okamžiku mě vždy napadá  otázka: „Proč se odívají služebníci Boží do tak přepychových ornátů a ověšují zlatem - jaký to má vlastně smysl?“

Osobně se domnívám, že se zřejmě jedná pozůstatek ze středověku, kde se chtěla šlechta církevní podobat šlechtě světské a získat tak u věřících větší respekt. Vždyť duchovním z tohoto majetku nic nepatřilo a právě celibát v katolické církvi zajišťoval, že neměli snahu  majetek hromadit pro svoje rodiny a zajišťovat tak svoje potomky.
 
Samozřejmě, že řadu vysokých církevních hodnostářů ve středověku není možné považovat za svaté muže, protože byli stejně zkažení jako lidé, kteří prahli po světské moci. Byli úplatní, pořádali marnotratné večírky a nechávali si stavět přepychové paláce.  To je historie, na kterou katolická církev nemůže být hrdá, obzvlášť když si uvědomíme, v jaké bídě a nuzných chatrčích žili tehdy naši předkové.
 
Na druhou stranu však byla v této době postavena i řada kostelů pro prosté věřící, které byly rovněž vyzdobeny uměleckými díly a byly to v podstatě jediné „paláce“ do kterých měli naši předkové volný přístup a kde měli možnost umělecká díla nejenom spatřit, ale pozvednout i svoji mysl k Bohu.  Po celotýdenním pobytu v chudých chatrčích, kde ani hygiena nehrála důležitou úlohu, byla týdenní očista,  sváteční oděv a nedělní návštěva bohoslužby pro ně určitě velkým zážitkem.
 
Nezapomínejme ani na skutečnost, že  nádhera katolických chrámů nebyla vybudována z „desátků“ vybraných od prostých věřících,  ale převážně z darů od šlechty a později od bohatých sedláků. Nakonec o tom svědčí i historie naší rodiny, kdy moji předkové nechali vyzdobit kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Skramníkách  barevnými vitrážemi sv.Anny a sv.Václava určitě ne z nějakého donucení, ale z hluboké křesťanské víry a úcty k oběma světcům.

Třeba se mýlím, ale nádhera a pompéznost katolických chrámů měla ve své době svůj smysl a má ho dodnes, protože nám řadu uměleckých děl dokázala zachovat.

Ing. Miloš Balátě

Moravské Budějovice dne 22.5.2015.