Křesťanství a vědecká revoluce.

 Řekněte obyčejnému člověku z ulice, že křesťanství mělo kladný vliv na vzestup moderní vědy, a pravděpodobně vyvoláte údiv a nedůvěru. Po dlouhá léta existuje totiž vžitý názor, že křesťanství a zejména katolická církev, byly brzdou pokroku a to již od dob středověku, který je nazýván dobou temna, až do doby současné. V následujících řádcích se pokusím tento názor poněkud poopravit.

Věda lidstvu vůbec není „vrozená“. Zvídavost vůči světu je sice přirozený postoj, ale věda jako instituce, se svými pravidly, která je nutno se učit a metodami, které se musí prostřednictvím formálního vzdělávání přenášet z pokolení na pokolení, musí mít pro svůj vznik a vývoj příznivé podmínky. Tyto jedinečné podmínky vytvořilo nepochybně právě křesťanství.

Dějiny lidstva jsou zpravidla děleny na tři etapy – na starověk, který byl navzdory svému omezenému vědeckému chápání považován za skvělý; středověk, odmítaný jako intelektuálně i kulturně bezútěšné období temna a novověk, nadšeně přijímaný jako doba vzestupu rozumu a osvěty. V posledních letech však toto jednoduché schéma bývá zpochybňováno.

Rehabilitace středověku.

Rehabilitace středověku začala dílem francouzského fyzika a filozofa Pierra Duhema. Při zkoumání dějin statiky (obor mechaniky, který se zabývá hmotou a silami v klidu) zjistil, že kořeny sice vedou až k Aristotelovi, ale jako skutečného zakladatele odhalil vědce ze třináctého století jménem Jordanus de Nemore a další vědce ze čtrnáctého století jako byli Albert Saxonský, Jean Buridan a Nicole Oresme. Nejen Pierr Duhem, ale i řada ostatních vědců zabývajících se historií dospěli k názoru, že základy moderní vědy byly položeny právě ve středověku.

Vliv křesťanství na rozvoj věd.

 Hlavním přínosem křesťanství pro rozvoj věd bylo, že vytvořilo vhodné myšlenkové (ideově-filozofické) prostředí a potřebné materiální podmínky. Proč právě a pouze křesťanská Evropa se stala kolébkou moderní vědy a na některá z mnohem vyspělejších kultur – od Číňanů po Araby, kteří dosáhly mnohem vyššího stupně učenosti a technického rozvoje, než středověká Evropa?

   Věda zkoumá materiální svět a možnost existence vědy a závisí na postoji člověka k tomuto světu. Biblické náboženství přineslo evropské kultuře základní předpoklad ohledně materiálního světa především v tom, že svět je reálný. Hinduismus například učí, že běžný svět hmotných předmětů, je pouhá iluze. Je nepochybné, že filozofie, které zpochybňují materiální svět, nemá zájem vytvářet podmínky pro jeho zkoumání. Biblická nauka o stvoření zahrnuje, že svět není iluzorní, je „oblastí definovaných struktur a skutečných vztahů, takže je možným předmětem vědeckého i filozofického zkoumání“.

   Křesťanská církev ( nebo považujete-li za vhodnější – křesťanské církve) vytvořily pro zkoumání reálného světa i materiální podmínky. Vědci, kteří žili v době středověku a ranného novověku obývali velice odlišný svět, něž v jakém žijí dnes. Přestože zkoumali fyzický svět, obvykle nepůsobili jako vědci ( výraz vědec se začalo používat až od r.1834) , ale působili jako duchovní na farách – farář přírodovědec byl běžnou postavou, a nebo v klášterech. Příkladem může být i zakladatel genetiky Řehoř Mendel, který prováděl svoje pokusy a psal svá vědecká díla v augustiniánském klášteře v Brně.

   Jak všichni víme, moderní věda dala vzniknout i moderní technice. Avšak i samotný přechod od vědy k technice vyžadoval názorový systém, který by povoloval v zájmu lidských cílů zasahovat do přirozených procesů. Biblické ospravedlnění pro aktivní využívání přírody našli křesťané v knize Genesis 1,28, kde Bůh svěřuje lidem “vládu“ nad zemí. Tato vláda je chápána jako zodpovědnost zemi obdělávat a využívat ku svému prospěchu, ale současně o ní pečovat, s péčí dobrého hospodáře.

Spory mezi církví a vědou.

   Nikdy však neváhejme uznat, že i křesťané se často stavěli proti novým myšlenkám ve vědě. Jejich odpor však mnohdy nebyl motivován náboženskými důvody, ale všeobecnou lidskou tendencí odporovat novým myšlenkám. A to nemusí být vždy nedostatek.

   Nejznámějším sporem byl spor kolem Galilea. Myslím si, že o tomto sporu toho již bylo napsáno dost, aby ti, které tento případ zajímá, si mohli vytvořit vlastní úsudek.

 

Závěr.

   V zásadě mezi vírou a vědou   n e m o h o u   vzniknout rozpory, protože věda pouze zkoumá to, co Bůh stvořil. Zdá-li se nám někdy, že jistý vědecký obraz světa odporuje základním tezím o Božím stvoření, jedná se evidentně o omyl. Buď tento vědecký obraz nesprávně chápeme, případně správně nechápeme věroučné teze a nebo je zmíněný vědecký obraz chybný, což se nepochybně časem prokáže. Věda sama tuto chybu napraví.

 Na závěr bych chtěl uvést jeden ze známých citátů Alberta Einsteina, nositele Nobelovy ceny:

   Věřím v jednoho Boha a s klidným svědomím mohu říci, že jsem nikdy v životě neholdoval žádnému bezbožnému životnímu systému. Již jako mladý student jsem odmítal vědecký postoj 80-tých let, a považuji vývojové teorie Darwinovy, Haeckelovy a Huxelovy za beznadějně zastaralé. Nesmíme zapomínat na to, že i vývoj pokračuje a to nejen v technice, ale i ve vědě a především v jejich přírodovědeckých odvětvích. O většině představitelů této vědy můžeme říci: Jsou zajedno v tom, že víra a věda nestojí nepřátelsky proti sobě. Jistěže existuje několik vědců, kteří stojí na tomtéž bodě jako jejich předchůdci okolo let 1880.

 Jsem přesvědčen, že bez náboženství by lidstvo bylo ještě dnes na úrovni barbarů. Úroveň společenského života by byla na velmi primitivním stupni. Sotva by existovala bezpečnost života a soukromého majetku a boj všech proti všemu, který je jedním z lidských pudů, by se znetvořil ještě více, než je tomu dnes. Pravé náboženství pomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech.

   Myslím, že k tomuto citátu není co dodat. Převážná část údajů, uvedených v tomto článku, byla převzata z knihy Nancy R. Pearcyové a Charlese B. Thaxtona „Duše vědy“, kterou bych, případným zájemcům o výše uvedenou problematiku, chtěl tímto doporučit.

V Moravských Budějovicích   2007.